Česká republika

Krátký roadtrip za hranicemi v Polsku

Diskuze /

Původně jsem měla v plánu dobrodružství úplně jiných rozměrů, ale jeden míní, okolnosti mění, však to znáte! A tak místo objevné cesty na kole a kolečkách se stanem, jsme s Fkem museli vzít za vděk koly Vendelínovými a menší komfort noclehu na zemi ve stanu jsme vyměnili za matraci a peřinky v autě. 
No a kam? Tak třeba do skal, do Polska… tak jo!

SKÁLY?! MOŽNÁ...

Vyhlídla jsem si v mapě skalní města a bludiště, kde jsme ještě nebyli, ale s přihlédnutím k proměnlivosti  počasí letošního léta jsem mohla být ráda, že vyšel výšlap aspoň jeden! Velká Hojšina je moc fajnový výšlap po stolové hoře plné úzkých průchodů, chodníčků a samozřejmě skalních formací všemožných tvarů!

Kam se v tomto kraji rozhodně mrknout,si můžete přečíst v článku zde!

Jako jsem se já zajímala o krásy přírodní a kolik jich tak zvládneme omrknout, Fkovou starostí bylo, jestli budeme mít v autě večer signál, aby mohl být večerníček a jestli bude z této cesty nějaký ten suvenýr!

Já jsem ze svých vycházkových požadavků slevit dokázala, Fko si však umí stát tvrdošíjně za svým! A tak když jsem dala druhou noc přednost místu na spaní hluboko v lese, kde nebudeme nikoho zajímat, a kde taky nebylo (až na polskou rodinu v karavanu) ani živáčka a čárečky signálu, před parkovištěm u silnice na kopci se signálem, byl na mě panáček chvíli hodně nabručenej! 🙂 Trochu jsem si to vyžehlila předčítáním Dětí z Bullerbynu, co jsme našli v cestovní čtečce, ale až do rána, kdy objevil ve svých pokladech Tetris, čímž ukojil svou touho po výdobytcích techniky, jsem to měla co chvilku na talíři!

SKÁLY? ANI NÁHODOU!

Místo trajdání po kopcích jsme se zajeli schovat před deštěm do Kudowy Zdroje do muzea hraček a na zapékanku do břicha proti hladu! A ano, zakoupili jsme suvenýrek! Až do již popsaného momentu s ubytováním se v lese bez signálu tak byl klid a všichni jsme byli spokojeni! 

Signál jsem hledala odpoledne i já! To je tak, když na poslední chvíli řešíte pracovně věci, co dost hoří, a mezi skalami se nové grafické podklady, kdy jeden čítá asi 65MB, poslat fakt nedají… Takže se skály zase nekonaly, ale spokojené Fko otestovalo kvalitu místního dětského hřiště a potrénovalo mezinárodní komunikaci s polským chapečkem! Svou kombinací jednoduché češtiny, albánského pozdravu a vlastních „cizích“ slov chlapečka poněkud zmátl. Se divím, že mu nerozuměl! 

Myslím, že v tomhle kraji by se dalo strávit klidně i víc týdnů a pořád by bylo co objevovat. V pátek ale přišel po snídani déšť, tak jsem zahnala panáčka s tetrisem v ruce do auta a vydali jsme se zpátky do Čech.

NA SKÁLY ZAPOMEŇ! MAŠINKY, AUTÍČKA, HŘIŠTĚ ...

Cestou domů jsme přibrzdili v muzeu mašinek ve Výtopně v Jaroměři. Když budete mít cestu, stavte se tam na chvilku! Pokud se přichomýtnete k průvodci, otevře vám dveře do každé mašinky a nechá nakouknout, ba dokonce vstoupit. Zaníceně taky o všem povypráví!

A když nebude pršet, přibrzděte v Náchodě na hřišti u pěchotního srubu Voda! Kola, kolobrndy nebo auta na ovládání s sebou! Ale i bez autíček si zajezdíte, autíčko vám půjčí! Fko byl v sedmém nebi!

Mám v plánu na tohle léto ještě jedno dobrodrůžo velkolepých rozměrů s Fkem i Mkem. Třeba to tentokrát klapne. Ale i kdyby ne, tak Polsko je vždycky dobrá záloha!!

Jen prý mám hodně vydělat, protože, až pojedeme do té daleké země, budou potřebovat suvenýrek oba dva… říkal Fko!!

Krátký roadtrip za hranicemi v Polsku Read More »

11 tipů na výlet, když je v Adršpachu plno

Diskuze /

Adršpašské skály! To je něco jako Sněžka nebo Pravčická brána. Velmi krásné, velmi populární a velice přelidněné. Jeden by si myslel, že bez toho nelze žít… A hle, mrkejte na mě! V „Ádru“ jsem ještě nebyla a myslím, že ještě hooooodně dlouho nebudu, protože já se fakt nerada mačkám v davu. A vůbec mě to nemrzí, protože ta oblast, kde se Adršpach nachází je tak bohatá na přírodní krásy a zajímavosti, že by možná klidně i tři týdny byly málo na to, aby se dalo prozkoumat všechno, co tahle příhraniční oblast nabízí. Nejenom u nás v Čechách, ale hnedle za vedle u sousedů Poláků toho je k vidění a návštěvě tolik!!

Párkrát jsme do této oblasti zavítali a myslím, že ještě asi několikrát budeme muset, abych nabyla dojmu, že jsem to prozkoumala dostatečně a o nic jsem nepřišla!

Mrkněte na 11 ověřených a spoustu dalších ještě nenavštívených tipů, kam se v tomto kraji vrtnout s dětmi, ale klidně i bez!

1) ostaš

Krátký ale velmi působivý výlet do skalního města Ostaš měří kolem 3km. Můžete z placeného parkoviště následovat modrou turistickou značku, která vás zase na parkoviště vrátí, nebo se u Frýdlantské vyhlídky vydejte neznačenou lesní cestou směrem k Meteorologické vyhlídce a výlet si maličko protáhněte. My rozhodně doporučujeme zastávku a pořádný průzkum Čertova auta!

Když dorazíte v sezóně borůvek, určitě najdete krom krásných výhledů a zajímavých skalních formací i jiné poklady, po nichž se budou barvit prsty i jazyky do fialova!

Komu by byl výlet příliš krátký, může si přidat ještě vycházku ke Kočičímu hrádku do Kočičích skal!

2) BLUDNÉ SKÁLY

Bludné skály jsou zejména mezi Poláky velice populární. Řekněme, že to je takový polský Adršpach, ale když si přivstanete, budete mezi prvními návštěvníky, užijete si výlet bez tlačenic a davů a možná i projdete celým labyrintem, protože tou dobou bude minimalizované riziko, že by některý z návštěvníků mohl průchod na chvilku zašpuntovat! 🙂 Vím o čem mluvím. S těhotenským pupkem mi byly určité pasáže kdysi dosti těsné! 

Ale lávky mezi skalami, různé průlezy podlezy, skalní útvary budou bavit nejen děti! Mko úžasem skoro oněměl a jediné, co z pusy vypustil, byly radostné výkřiky, jak to tam je fantastiskýýýýýýýý!

Pokud chcete parkovat na hlavní parkovišti téměř u vstupu (placeného) do skal, myslete na to, že je zde kyvadlová doprava. Nahoru jsou auta v sezoně vpouštěna  každou celou hodinu, dolů v půl cca 15 minut. Jinak máte smůlu.

Zdarma a časově kdykoliv  můžete svůj vůz zaparkovat i na vcelku velkém parkovišti YMCA, odkud je to ke skalám cca 3,5km,  nebo můžete zkusit náš malý trik a zajet na malé parkoviště za nemocnicí, odkud vede stezka necelý kilometr přes kameny, kořeny a schody vzhůru ke skalám. 

3) VELKÁ HEJŠOVINA (Szczeliniec Wielki)

Nedaleko od Bludných skal – pěšky nejkratší cestou asi 6km –  se nachází další skalní bludiště s placeným vstupem (15PLN za dospěláka a 5ti leté dítě). Jednosměrná stezka vás stejně jako v Bludných skalách provede mezi skalními útvary, úzkými průchody a vyhlídkami do kraje po lávkách a schodech. 

Před vstupem do labyrintu se můžete občerstvit v kioscích zmrzlinou nebo tradičními vaflemi „gofri“, případně si pořádně nadlábnout břicho v turistické chatě. Samotná cesta skalami měří ca 1,5km.

Autem můžete dojet buď na malé parkoviště „Pod Sczelincem“ , odkud je to nahoru ke skalám asi 800m přes kameny a kořeny, nebo můžete auto nechat na jednom z placených parkovišť v Karlówě a ke vstupu do skal to budete mít ca 1,5km.

Z Karlova oceníte výhled na celou stolovou horu tvořenou skalními útesy!

KDYŽ UŽ TU BUDETE...

V Karłówě přímo na cestě z parkovišť ke skalám se nachází malý park s dinosaury , kde můžete nechat své ratolesti ještě dovyběhat při objevování všech prehistorických potvor a vy se můžete v kiosku občerstvit a kochat výhledem na impozantní skály v pozadí! 

Nám počasí úplně nepřálo, tak když vyzkoušíte, dejte vědět, jestli to za těch pár „zlotůvek“ stálo! 

4) ZA KAMENNOU BRÁNOU

Když jsem v mapách objevila fotku Kamenné brány, bylo hned jasné, že musíme tam, i kdyby toho moc jiného k vidění okolo třeba nebylo. A… ono bylo! Z parkoviště ve Slavném vede cesta po žluté. Protáhne vás bludištěm skalních roklí. Takový skáloprales všude okolo. Skoro žádní lidé, skalky, kameny, hustý les. 

Od rozcestí Koruna se dá pokračovat dále na vyhlídku stejného jména a pak z rozcestí Zelený hájek po zelené svůj výlet protáhnout do skal kolem Božanovského Špičáku, nebo, pokud  s sebou nemáte ještě dostatečně zdatné turisty jako my tenkrát, můžete se po zelené, ale opačným směrem vydat zpět k parkovišti.

Ze Slavného určitě vyrazte i opačným směrem po červené omrknout kamenné Hřiby a vyhlídku Ovčín. Nebo si výlet protáhněte až na Supí hnízdo a přes jeskyně Kovárna a Mariánská se vraťte do Slavného zpět.

5) Z HVĚZDY PO STRÁŽNÍ STEZCE DO JESKYNÍ

Krátký výlet, který zvládne nabídnout skoro vše, co vás jen napadne. Působivou a architektonicky zajímavou kapli, hřebenovou stezku skalní oblastí, výhledy do kraje, skalní útvary včetně monumentálního skalního divadla, kameny, kořeny, lesní pěšinky, tajemné jeskyně, kde si budete chvilku a při troše velkorysosti připadat jako v těch amerických národních parcích plných roztodivných skal, znovu kořeny a kameny na stezce vyžadující schopnosti kamzíka a odměnu v podobě oběda ve stylové turistické chatě Hvězda! 

6) "BIŠÍK" - BISCHOFSTEIN

Když vás tlačí čas, máte  s sebou ještě turistu s malými nožkami, nebo naopak potřebujete svá rozverná dítka ještě trochu v podvečer utahat, procházka na hrad Bischofstein (Bišík) je ideální. Měří jen ca 1,5km. Auto můžete nechat před zámeckou zdí. 

Před zámkem se napojte na naučnou stezku a kolem Černého jezírka se vydejte až k zřícenině hradu. Schody, resp. žebřík nahoru jsou dosti prudké a malé děti radši držte stále za ruku, přece jen je to dost vysoko! 

V zámku je restaurace a dětské hřiště.

7) TEPLICKÉ SKÁLY

Ještě to není Adršpach, ale taky jsou dost populární. Pokud se chcete vyhnout lidem, vydejte se tam za deště jako my! … Nebo to bylo tím, že byl tenkrát covid? 🙂

Okruh Teplickými skalami je placený a měří ca 5,5km. 

V sezoně bych se mu ale asi radši vyhnula, pokud jste stejně turisticky asociální jako já!

za hřištěm a pumptrackem...

8) dětské hřiště u pěchotního srubu voda

Jen tak jako zastávka během dlouhé cesty, zastávka na svačinu, doplnění návštěvy pěchotního srubu, nebo vyloženě výletní cíl! Z dětského hřiště v Náchodě u pěchotního srubu Voda nebudete zklamaní ani vy, ani děti!

Dopravní hřiště pro kola, koloběžky, inline brusle, obrovský pumptrack pro začátečníky a proťata na odrážedlech, i pro ostřílené bikery, pískoviště, prolézačky a kavárna s venkovním posezením pro rodiče! Všechno pěkně oplocené, takže vám dětičky nikam nepláchnou!

Co nadchlo naše Fko ze všeho nejvíc, to byla terénní dráha pro RC modely – auta na dálkové ovládání! Nejen že na dráhu můžete v otevírací době zdarma s vlastním autem, ale můžete si i autíčko (teda, káru skoro půl metrovou!) zdarma vypůjčit. I s dohledem pana instruktora! Dobrovolný příspěvek je samozřejmě vítán! A myslím, že QR kódíček naskakujete rádi!

9) hřiště s výhledem na polský hrad

Pracovní povinnosti a kvalita datového signálu tomu chtěly, že jsme se objevili v polském městečku Szczytna. Hřiště s průlezkami, asfaltovým pumptrackem  a výhledem na lesní zámek Szczytnik je fajnovou zastávkou. Pak se dětem třeba bude chtít vyšlapovat podél skal na kopci u zámku.

když venku prší...

10) Muzeum hraček kudowa zdroj

Malé muzeum plné hraček z dob dávno minulých, i relativně nedávných! Expozice rozdělená do dvou pater. Některé vitríny jsou opatřeny tlačítky, jejichž zmáčknutím se dají některé hračky uvnitř do pohybu. 

Spojit můžete návštěvu muzea s hernou Capitalna Zabawa, která je nedaleko, nebo můžete zajít do místního aquaparku.

KDYŽ UŽ TU BUDETE...

V Kudowě Zdroji se nachází i polsko-české interaktivní muzeum  – Interaktywne Muzeum Ziemi Kłodzkiej.

A když přestane pršet, omrknete lázeňskou promenádu, načerpejte si léčivou vodu k pití, odpočiňte si a do plic natáhněte trochu toho slaného vzduchu u Tężnia solankowa. Kačenám kupte krmenín v místním Kaczkomatu!

11) MUZEUM MERKURU

V Dánsku vymysleli LEGO, v Čechách Merkur! Zjistěte, co všechno se dá z tohoto českého fenoménu postavit, nechte se ohromit stavbami přes celou místnost, modelem motorky v životní velikosti a spoustou jiných zajímavostí! V Polici nad Metují můžete krom muzea Merkuru omrknout i muzeum papírových modelů, nacházející se hned vedle. Upršený den nepřijde rozhodně nazmar a o program budete mít postaráno!

Nejmenší se zabaví v dětské herečce v horním patře.

Tak kam vyrazíte?

Zaujalo vás něco? Nadchl vás nějaký výletní cíl nebo celá oblast?? Byli jste někde okolo a doporučíte další místo k návštěvě? Pište, komentujte!!

11 tipů na výlet, když je v Adršpachu plno Read More »

ČUNDR S DĚTMI – PĚKNĚ ZE ZÁPRAŽÍ NA TROSKY A ZPĚT

Diskuze /

Mám asi morbidní a masochostické sklony a nekonečnou touhu testovat hranice svých psychických sil! Pokaždé, když se Tom chystá na nějakou tu BezBab tour, ve mně to evokuje automaticky touhu vymyslet nějaké nové dobrodružství typu já a potomek (potomci) kdesi mimo domov a hlavně komfortní zónu! 

Nejinak tomu bylo i tentokrát! Původně jsem zamýšlela zase nějaký ten roadtrip Vendelínem, ale pak jsem se rozhodla, že to už tady bylo (Jak jsme s Matějem sami vyrazili vyvětrat Vendelína čtěte tu) a že to chce zvýšit level! Takže co? Takže čundr! S Filipem už to umíme, teď ještě přibalíme Matěje a můžeme jít!

Otázka kam byla docela rychle vyřešená. Napadlo mě sic hned z počátku dobýt nějaké to horstvo, ale pak jsem si řekla, že vyrazit na čundr rovnou ze dveří domova, to je taky stylovka!

DEN 1 - z Pole pod Humprecht

Stylovku jsme trochu ošidili, první 3 km po silnici jsme přeskočili a nechali se Tomem vysadit v Dolním Bousově. Kočár naložený jídlem, spacáky,karimatkami,stanem a samozřejmě Filipem byl takhle na počátku solidně těžkotonážním vozidlem. Matěj si svoje oblečky nesl na zádech sám a moje krosna byla váhově taky skoro jen na parádu, takže pohodička, vzhůru za zážitky! 

Obešli jsme Červenský rybník, zakusili chvíli zrychleného tepu na hlavním tahu na Jičín (tak 300m), kterému se prostě nedalo vyhnout, a pak, když nás žádný z těch kamionů nesrazil nebo neodfouknul do příkopa, už jen spokojeně vykračovali směrem k mlýnu ve Střehomi. Pokusila jsem se Matějovi vysvětlit, kdo že to byla ta Dorota Máchalová, ale asi bude snazší mu tu pohádku pustit . Dali jsme si v kiosku nanuka a hned za odbočkou do Veseckého Plakánku se utábořili v lese hnedle vedle cesty. Dečka, hamaka, hračky, vařič, oběd a 2 hodiny válečky v lese.

Mírným stoupáním jsme vyrazili směr Vesec. Proti nám jdoucí rodinky s městskými kočárky v podpaží  vyhrožovaly, že to tam sama nedám a budu potřebovat pomoc… Čekala jsem půl lesa přes cestu a ono tam byla ta cesta jen od vody vymletá. Nic co by Chariot nepřejel jako nic. Pravda, byl dost naložen, takže při jízdě bokem hrozilo, že by se mi možná převrátil. Ale není nic snazšího, než ho poslat proti kopci přímo kolmo. Ani jsem se moc nezapotila a byli jsme nahoře, kde se na sestupovou expedici plnou siláckých kousků chystala další skupinka s kočárkem městským. Inu, není lepšího kočáru než Chariotu…

Zapiknikovali jsme uprostřed filmově profláklého Vesce na trávníku. Tam jsem zjistila, že má Matěj přímo pod okem klíště a jala se jednat. A Matěj se jal bránit, takže celá vesnice v tu chvíli neslyšela vlastního slova a Matějův řev byl možná slyšet i na Humprechtu nebo na Kosti. Odtáhla jsem tedy vzpupné dítě z dosahu lidu a po mnoha hysterických scénách a dohadování klíště nakonec vysápnula! Hurá! 

V kempu v Sobotce jsem hořce zalitovala, že jsem nezarezervovala pozemek pro stan na Bezkempu. Kemp praskající ve švech, stan nalepený na stanu, no fuj! Bylo až neuvěřitelným štěstím, že jsme v tom stanovém masakru našli kus prostoru, kam se vešel náš piko stan i pikniková dečka a ještě zbylo i kus místa okolo, kam už se nevešel nikdo jiný. Když ale k večeru dorazila asi polovina Moravskoslezského kraje a začaly se budovat rodinné stany Qechua všude kolem nás, přišlo mi, že se svět scvrknul a všichni se pohybují jen pár centimetrů od našeho stanu. Ale v kempu je koupaliště s čistou vodou a Matěj se tam radostně večer ráchal, tak aspoň nějaké to pozitivum. Nejsem držgrešle, ale to, že jsem druhý den platila dětskou cenu 60Kč/noc i za ani ne roční dítě mě docela překvapilo. Kvalita sociálních zařízení zaostávala i za kempem Boborovník…No nic, příště už asi ne.

DEN 2 - od Humprechtu pod Trosky

Hned na úvod jsme za kempem překonali pár schodů na a z lávky přes potok a pár lesních schodů ve stoupáku k Humprechtu. Svaly tuž, vlasti služ 🙂 Prošli jsme Sobotkou, rozloučili se s výhledem na Humprecht a začali se upínat k Troskám. Podle mapy jsem si našla rybníček Doly jako ideální místo k polednímu odpočinku. Moc prostoru k povalování na dečce nejlépe ve stínu tam sice nebylo, ale nakonec jsme našli. Filip se tam poplazil, postál u předního kola kočáru, Matěj odmítl spát, halekal na mě z hamaky zavěšené vedle cesty. Než jsme vyrazili na cestu, rozhodilo nás vojsko pruské či jaké prehistorické armády pamatující doby Marie Terezie,  až jsem se začala trošku obávat, jestli jsme nešli už tak moc pomalu, že by nás to vrátilo v čase… Ale ono asi nadšení táborníci! 

Skalním korytem jsme vyfuněli velkým vedrem do Troskovic a v tabořišti Svitačka se ukempili. Překvapilo mě, že když člověk nejede jen autem okolo, je to tábořiště mnohonásobně větší. Všude ohniště, kolečka se dřevem, sekyry, lopaty na popel, hamaky, vybavená venkovní kuchyňka dokonce i s literaturou na čtení. Jooo, tady by to mohlo být dobrý, říkala jsem si. Tady moc lidí není!! No, odpoledne ještě ne. K večeru se druhá polovina Moravskoslezského kraje, co nezakempila v Sobotce, přesunula sem. Krom toho, že jsme měli všechno vyuzené od ohňů, vykouřil mi sousední kempařský pár kluky ve stanu nikotinem, když se se svým dlouhým kouřem zaparkovali asi půl metru vedle našeho stanu… Ale dobrou noc i dobré ráno nám daly horkovzdušné balony nad hlavami, tak bylo na co koukat.

DEN 3 - z Trosek zase domů

Ráno jsme vytáhli čistší a méně smradlavější oblečení, sbalili si saky paky a vyrazili zase dál. Zklesali jsme k Nebáku, abychom zas pěkně do kopečka vyfuněli nahoru na druhou stranu údolí a pokračovali do Malechovic na vlak. Jel nám až za dvě hodiny, tudíž přišel čas piknikové dečky a kempařského oběda. Trochu jsem se děsila, jak se budu sama štrachat s Matějem a dlouhým kočárem do vlaku osobáku, ale ona doba pokročila i ve světě ČD (za ty roky, co jsem nejela vlakem) a místní osobáky jsou téměř bezbariérové s dvoukřídlými elektronicky otevíracími dveřmi, takže stačilo jen vhodit Matěje dovnitř a následně elegantně nadhodit kočárek přes přední kolo do vagonu. Svezli jsme se celých 9 minut do Dolního Bousova, odkud nás už čekala jen poslední (a taky neuvěřitelně nekonečná) etapa až domů.

Zavřely se dveře, mé nervy povolily… Ale, co tě nezabije, to tě posílí, tak třeba si v létě zase neodpustím repete, nebo podlehnu nutkání zvednout to na vyšší level! 🙂

ČUNDR S DĚTMI – PĚKNĚ ZE ZÁPRAŽÍ NA TROSKY A ZPĚT Read More »

Nocleh na hradě Helfenburk

Diskuze /

Nejlepší věci jsou zadarmo a nejlepší akce ty spontánní!

Když se ozve kamarádka, že přiletí do Čech na dovču z dalekých cest a chtěla by něco dobrodružného  podniknout, nemůžete říct ne! Ale co?

Chvíli jsem bádala, vymýšlela, vymyšlená dobrodružství zase zavrhovala, protože naše malé dítě…  Až jsem si vzpomněla na  jednu fotku na FB na téma nocleh na hradě Helfenburk. Jala jsem se tedy googlit bližší informace. Záhy jsem díky intermetu zjistila, že hrady Helfenburk jsou u nás dva. Jeden u Bavorova, druhý u Úštěka. Hledám nějaké informace o povoleném nocování na hradě a nacházím u obou hradů shodnou informaci „po domluvě je možné přenocovat“. Zjišťuji, že ten Helfenburk, co mě inspiroval, byl u Bavorova, proto se my vydáme na ten u Úštěka, ten je přece jen trochu blíž! 

 
Emailuju jak divá a trochu jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce se dostávám pomalu ale JISTĚ k tomu správnému kontaktu! Máme to potvrzené, můžeme na hradě zakempit!
 
V sobotu ráno vybavíme kamarádku, co k nám jede rovnou z letiště, kempovací výbavou a už pelášíme na vlak! Velečundr může začít!

Úštěk

Očekávali jsme, že Úštěk bude jen tak nějaká obyčejná vesnice, ale ono je to docela malebné městečko, kde se navíc chystá natáčení nějakého filmařského počinu z doby protektorátní, prvorepublikové, či jinak hodně retro, takže výlohy jsou nazdobené dobovými nápisy a dekoracemi. V pivnici se možnosti najíst nedočkáme, takže měníme lokál a hnedle vedle Čertovny (tedy muzea čertů) se nacpeme v picérce až k prasknutí!

Vzhůru na hrad!


Na hrad je to asi 6km. Jdeme nejdřív po silnici, pak po lesní cestě a stále to vůbec nevypadá, že by tu někde nějaký hrad mohl být. Až v poslední zatáčce se nám konečně ukáže a je to docela kus hradu!

Stany si stavíme podél hradní zdi s výhledem na věž! Ve věži by se dalo i nocovat, ale tam už to obsadila skupinka skautíků. Spolek, co se o hrad už přes 50let stará, tu má vždycky někoho „ve službě“, kdo se stará o oheň a o návštěvníky. Během večerního posezení zasnubujeme Lenku s „hradním pánem“ a dozvídáme se, že i Helfenburk (nebo taky Hrádek) má svého ducha Konráda! 

Ten  nás naštěstí v noci nenavštívil a možná nad hradem podržel i deštník, protože všechen ten nečas a průtrže mračen, co byly nad zbytkem republiky, se nám zcela vyhnuly.

Ráno se nám protáhne do poledne, kdy opouštíme hrad a cestou přes Ostré se zastávkou na oběd ve Výletní kavárně pod Kalvárií, se vracíme do Úštěka na vlak. Za námi (nejspíš na hradě) bouří a obloha zlověstně temná, ale na nás nepadne ani kapka!

INFORMAČNĚ TECHNICKÉ OKÉNKO:

Zřícenina hradu Helfenburk

 

mapa: tady

GPS: N 50°34.75348′, E 14°23.03160′

info o hradu: tady

nocování: hrad spravuje spolek Hrádek, případný kontakt poskytnou na IC v Úštěku – mk.ustek@tiscali.cz

Nocleh na hradě Helfenburk Read More »

ČUNDŘÍK S KOČÁREM NAD MÁCHÁČSKOU LOUŽÍ

Diskuze /
Měl to být přechod Šumavy! Asi tak pětidenní! Naplánovala jsem si to všechno krásně, zajistila si odvoz na místo startu i odvoz z místa cíle, sbalila si batoh, nakoupila jídlo pro mě i Filipa a pak si přijde dešťová předpověď a ne a ne se změnit!!
 

 V dnešní době zcela nejistých předpovědí by to nemuselo být tak zlé, ale táhněte se až na jih na Šumavu, abyste zjistili, že tentokrát ta předpověď fakt vyšla a vy máte s sebou mimino, co bez „hodin lezení“ nebude zrovna v kočáru celou dobu hýkat blahem…

Tak jsem bádala a přemýšlela, náhradních plánů vymyslela kupu, že bych s tím mohla i do trhu. Když jsem radostně vymyslela náhradní variantu, vzpomněla jsem si na zvíře jménem prase divoké, vystresovala se a dala se do výmýšlení varianty jiné. Tu mi zhatila předpověď počasí, která množila okénka s dešťovým mráčkem i v severních částech naší vlasti. Takže v úterý dopo padlo rozhodnutí – teď nebo nikdy – do středy do páté odpolední bez deště. Naobědvala jsem Filipa, naházela krosnu a zbylé propriety do auta a vyrazili jsme k Mácháči (varianta asi tak č.6, vzhledem k nejaktuálnějsím podmínkám ještě trochu okleštěná).

Kam s autem, aby mi ho někdo nevybral? I zaplatila jsem mu ubytování stylově v kempu Borný za 50Kč! 

Do kočárku pod Filipa jsem nacpala obě karimatky, stan a fusak (jakože spacák), v batohu na kočáru jídlo a pikniková dečka, zbytek jsem měla na zádech já, takže jedno trošku objemnější váhové nic!
Vyrazili jsme na sever po modré a já už po kilometru sundavala mrchu klíště, co se mi přisálo na loket. Mapa říkala, že na kole to sjízdné je, tak jsem tlačila písečnými cestami kočár do krpálu , až mi kecky podkluzovaly, pak zas naopak klouzala dolů z kopce smykem, ale v 5 už jsme byli za kopcem za vesničkou Hradčany na vodáckém tábořišti Boreček. Ubytovali jsme se za celých 40Kč, postavili stan a započali tak Filipovu kempařskou éru!

Druhý den u snídaně píše Tom, jestli nám prší, nám neprší… Zatím. V osm, když máme všechno sbaleno, začíná pršet. Chvilku ošlapujem u záchodů, já ještě drhnu nový ešus, co jsem v něm už zvládla připálit kaši, když jsem se během vaření jala soukat Filipa do kombošky, ale jenžo dle předpovědi, to má za 40 min přejít a páč taky nejsem žádná cukřenka, vyrážíme. V Hradčanech má být altánek, tam by to mělo vyjít na dopolední sváču. A vyšlo a pršet akorát přestalo. Lesními cestami s hrabavým pískem jsem se ubírala dál. Všude samý stromy – ty lesy jsou vysázený úplně na husto a do řádků – zeleň a nikde ani noha. Teda dvě srny, co mě zvědavě okukovaly a pak ještě jedno tajuplné zvíře, co byl zajisté divočák a číhal na mě v houští 😀 

Mapy od Shocartu říkaly, že k jeskyni Psí kostel to na kole sjízdné není… Tak jsem to omrkla a šla. Přímo pod jeskyní jsem radši spícího Filipa v kočárku zaparkovala a k jeskyni se vydala na objevné výzvědy sama. Myslím, že nahoru bych ho dotlačila… Tím krpálem dolů od jeskyně už by to bylo asi horší, ale my si poradili a po pěšince objeli skalní masív a pěkně se zas připojili na zelenou vedoucí z toho prďáku. Cesta dál pokračovala ke skalnímu oblouku, trochu kopec a nějakej ten kořen… Noooo, ještě že jsem holka silná!

Skalní oblouk jsem si pofotila, pokochala se, protože já tady ty skalní oblouky prostě můžu, a vydala se písčitou lesní cestou dál. Ta se pak změnila na asfalt vedoucí podle obrovské obory až do Splavů. Bylo to místy trochu monotónní, ale já už jsem fofrovala, abychom byli na oběd na pláži. Mladý pán vepředu už totiž nespal a nechtěla jsem riskovat, že by si třeba vzpomněl, že má hlad a že ho okusování vlastní ponožky už nebaví! V tomto úseku jsem potkala celkem pět cyklistů. těch prvních jsem se doslova lekla, protože to byli za ty dva dny první lidi, co jsem cestou potkala.
Oběd s výhledem na Bezděz za vodou na liduprázdné plážičce, to je Mácháč dle mého gusta!!! Nikde ani noha, no pohoděnda!

Poo a po dostatečném lezení a okusování všeho nalezeného (Filip, ne já, já už mám tohle období za sebou), jsme vyrazili po modré kolem jezera směrem ke kempu za Vendelínem. Říkala jsem si, proč na mě místní zahrádkář tak udiveně hleděl, a pak mi došlo asi proč. Stezka vedla vytesanou klouzačkou ve skále, ale nakonec to bylo naprosté nic proti tomu, co jsme s kočárem vyfuněli jinde. Horší byl sjezd hnedle za kopce, kde cesta vedla přes jeden metrový schod dolů, nebo přes jeden skoro metrový schod dolů, nebo uzounkou kořenitou oklikou. Ještěže jsem ten „bajker“ (#rajda) a technické sjezdy mám v malíku  😀 

Pan recepční se mnou hodil řeč, kdeže jsem to byla takhle přes noc, pochválil mě, že jako dobrý a pak jsme pokonverzovali o počtu lidí na Mácháči, o nadcházející sezoně, rozloučili se, já naložila Vendelína, který tam byl celý a v pořádku, a vyrazili jsme zase k domovu!
 
Nebyla to Šumava, pětidenní přechod hor s nocováním na nocovištích, byl to jen den a půl, 27km, nocování v tábořišti, ale bylo to hezké a milé a venku a v lese a prostě tak! 

ČUNDŘÍK S KOČÁREM NAD MÁCHÁČSKOU LOUŽÍ Read More »

S DĚTMI POD ŠIRÁKEM

Diskuze /

„A mami, sbalilas ten širák? Máme ho s sebou?!“

Loni nám nocování pod širým nebem překazila ne úplně přesná předpověď počasí, když tvrdila, že pršet bude až od osmi ráno. O půlnoci nám úplně nepřišlo, že by bylo už osm.

Letos jsem si vyhlédla rozhodně zajímavější plácek pro nocování, než je naše zahrada! Kopec s výhledem kolem dokola, placičkou pro spaní na vrchu. A pro případ nepřízně počasí s autem zaparkovaným celých 200m pod kopce!

Počkala jsem tedy, až pantáta pořeže všechny ty popadané uhynulé větve našeho javoru, co se nám válely přes příjezdovou cestu. Místo jedné jich bylo nakonec asi dvacet, ale dočkala jsem se! Zmoženého pantáty (protože venku asi tak 50 stupňů) jsem se zeptala, jestli teda jedem? Hm, hm… vytáhli jsme oba telefony a jali se kontrolovat všechny dostupné aplikace s předpovědmi počasí, které vlastníme. 

„Tak to risknem?“ „Tak jo, ale fofrem, abychom ještě ten západ slunce stihli!“ Napakovali jsme fofrem všechny spacáky, karimatky, polštářky, čaj do termosky, mléko a vařič na ráno, ještě rychle namlít kafe a šup cestou do Lidlu pro něco k večeři.

„Už tam budeeeeem!!! Já mám hlad!! Už jsme tam? Já chci už jíst!!!“ Neměli s námi slitování!

Zaparkovali jsme auto a vyběhli 200 metrů na vrcholek, abychom akorát stihli poslední skok sluníčka za obzor. Tedy jak kdo. My, kdo jsme doprovázeli a snaživě postrkovali ty s těmi nejkratšími nožkami kupředu, jsme na vrcholku už ze sluníčka nezahlédli nic. Naštěstí se cestou nahoru udělala výhledová skulina v roští, tedy i já jsem z toho západu slunce něco měla. Fku to bylo samozřejmě  všechno fuk.

Ustlali jsme si na vršku, povečeřeli, přinutili po setmění rozverné mladíky spát (pokud možno na svých karimatkách a uvnitř spacáků) a s notnou dávkou obav jsme pozorovali neustále se rozsvěcující oblohu v dálce za Dubou. Vítr dul naštěstí úplně z jiného směru, kde bylo nebe jasné. Ano, vítr dul! Přestože bylo přes den naprosto tropicky a bezvětrno, tady na tom našem malém kopečku fičel fujavic docela mocně. Vytvořili jsme si hradbu z batohů, ale co moje nebohé dutinky? Přípravu jsem podcenila a když jsem se v těch 35 stupních balila, kulicha nebo alespoň čelenku si nesbalila. Ale já jsem naštěstí děvče vynalézavé a z Fkových kalhot od pyžama jsem si na hlavě vyrobila frčkou čepičku a bylo dobře.

Bylo dobře asi tak do jedné v noci, kdy jsem se vzbudila a před očima mi blejskala bouřka s intenzitou stroboskopu. Safra! Už je čas na paniku a ústup?? Stále však foukalo opačným směrem a podle radaru byla jediná bouře v tomto směru až někde u Lipska. Tak snad přežijeme.

Přežili jsme!

S DĚTMI POD ŠIRÁKEM Read More »