kempování

Krátký roadtrip za hranicemi v Polsku

Původně jsem měla v plánu dobrodružství úplně jiných rozměrů, ale jeden míní, okolnosti mění, však to znáte! A tak místo objevné cesty na kole a kolečkách se stanem, jsme s Fkem museli vzít za vděk koly Vendelínovými a menší komfort noclehu na zemi ve stanu jsme vyměnili za matraci a peřinky v autě. 
No a kam? Tak třeba do skal, do Polska… tak jo!

SKÁLY?! MOŽNÁ...

Vyhlídla jsem si v mapě skalní města a bludiště, kde jsme ještě nebyli, ale s přihlédnutím k proměnlivosti  počasí letošního léta jsem mohla být ráda, že vyšel výšlap aspoň jeden! Velká Hojšina je moc fajnový výšlap po stolové hoře plné úzkých průchodů, chodníčků a samozřejmě skalních formací všemožných tvarů!

Kam se v tomto kraji rozhodně mrknout,si můžete přečíst v článku zde!

Jako jsem se já zajímala o krásy přírodní a kolik jich tak zvládneme omrknout, Fkovou starostí bylo, jestli budeme mít v autě večer signál, aby mohl být večerníček a jestli bude z této cesty nějaký ten suvenýr!

Já jsem ze svých vycházkových požadavků slevit dokázala, Fko si však umí stát tvrdošíjně za svým! A tak když jsem dala druhou noc přednost místu na spaní hluboko v lese, kde nebudeme nikoho zajímat, a kde taky nebylo (až na polskou rodinu v karavanu) ani živáčka a čárečky signálu, před parkovištěm u silnice na kopci se signálem, byl na mě panáček chvíli hodně nabručenej! 🙂 Trochu jsem si to vyžehlila předčítáním Dětí z Bullerbynu, co jsme našli v cestovní čtečce, ale až do rána, kdy objevil ve svých pokladech Tetris, čímž ukojil svou touho po výdobytcích techniky, jsem to měla co chvilku na talíři!

SKÁLY? ANI NÁHODOU!

Místo trajdání po kopcích jsme se zajeli schovat před deštěm do Kudowy Zdroje do muzea hraček a na zapékanku do břicha proti hladu! A ano, zakoupili jsme suvenýrek! Až do již popsaného momentu s ubytováním se v lese bez signálu tak byl klid a všichni jsme byli spokojeni! 

Signál jsem hledala odpoledne i já! To je tak, když na poslední chvíli řešíte pracovně věci, co dost hoří, a mezi skalami se nové grafické podklady, kdy jeden čítá asi 65MB, poslat fakt nedají… Takže se skály zase nekonaly, ale spokojené Fko otestovalo kvalitu místního dětského hřiště a potrénovalo mezinárodní komunikaci s polským chapečkem! Svou kombinací jednoduché češtiny, albánského pozdravu a vlastních „cizích“ slov chlapečka poněkud zmátl. Se divím, že mu nerozuměl! 

Myslím, že v tomhle kraji by se dalo strávit klidně i víc týdnů a pořád by bylo co objevovat. V pátek ale přišel po snídani déšť, tak jsem zahnala panáčka s tetrisem v ruce do auta a vydali jsme se zpátky do Čech.

NA SKÁLY ZAPOMEŇ! MAŠINKY, AUTÍČKA, HŘIŠTĚ ...

Cestou domů jsme přibrzdili v muzeu mašinek ve Výtopně v Jaroměři. Když budete mít cestu, stavte se tam na chvilku! Pokud se přichomýtnete k průvodci, otevře vám dveře do každé mašinky a nechá nakouknout, ba dokonce vstoupit. Zaníceně taky o všem povypráví!

A když nebude pršet, přibrzděte v Náchodě na hřišti u pěchotního srubu Voda! Kola, kolobrndy nebo auta na ovládání s sebou! Ale i bez autíček si zajezdíte, autíčko vám půjčí! Fko byl v sedmém nebi!

Mám v plánu na tohle léto ještě jedno dobrodrůžo velkolepých rozměrů s Fkem i Mkem. Třeba to tentokrát klapne. Ale i kdyby ne, tak Polsko je vždycky dobrá záloha!!

Jen prý mám hodně vydělat, protože, až pojedeme do té daleké země, budou potřebovat suvenýrek oba dva… říkal Fko!!

Krátký roadtrip za hranicemi v Polsku Read More »

Nocleh na hradě Helfenburk

Nejlepší věci jsou zadarmo a nejlepší akce ty spontánní!

Když se ozve kamarádka, že přiletí do Čech na dovču z dalekých cest a chtěla by něco dobrodružného  podniknout, nemůžete říct ne! Ale co?

Chvíli jsem bádala, vymýšlela, vymyšlená dobrodružství zase zavrhovala, protože naše malé dítě…  Až jsem si vzpomněla na  jednu fotku na FB na téma nocleh na hradě Helfenburk. Jala jsem se tedy googlit bližší informace. Záhy jsem díky intermetu zjistila, že hrady Helfenburk jsou u nás dva. Jeden u Bavorova, druhý u Úštěka. Hledám nějaké informace o povoleném nocování na hradě a nacházím u obou hradů shodnou informaci „po domluvě je možné přenocovat“. Zjišťuji, že ten Helfenburk, co mě inspiroval, byl u Bavorova, proto se my vydáme na ten u Úštěka, ten je přece jen trochu blíž! 

 
Emailuju jak divá a trochu jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce se dostávám pomalu ale JISTĚ k tomu správnému kontaktu! Máme to potvrzené, můžeme na hradě zakempit!
 
V sobotu ráno vybavíme kamarádku, co k nám jede rovnou z letiště, kempovací výbavou a už pelášíme na vlak! Velečundr může začít!

Úštěk

Očekávali jsme, že Úštěk bude jen tak nějaká obyčejná vesnice, ale ono je to docela malebné městečko, kde se navíc chystá natáčení nějakého filmařského počinu z doby protektorátní, prvorepublikové, či jinak hodně retro, takže výlohy jsou nazdobené dobovými nápisy a dekoracemi. V pivnici se možnosti najíst nedočkáme, takže měníme lokál a hnedle vedle Čertovny (tedy muzea čertů) se nacpeme v picérce až k prasknutí!

Vzhůru na hrad!


Na hrad je to asi 6km. Jdeme nejdřív po silnici, pak po lesní cestě a stále to vůbec nevypadá, že by tu někde nějaký hrad mohl být. Až v poslední zatáčce se nám konečně ukáže a je to docela kus hradu!

Stany si stavíme podél hradní zdi s výhledem na věž! Ve věži by se dalo i nocovat, ale tam už to obsadila skupinka skautíků. Spolek, co se o hrad už přes 50let stará, tu má vždycky někoho „ve službě“, kdo se stará o oheň a o návštěvníky. Během večerního posezení zasnubujeme Lenku s „hradním pánem“ a dozvídáme se, že i Helfenburk (nebo taky Hrádek) má svého ducha Konráda! 

Ten  nás naštěstí v noci nenavštívil a možná nad hradem podržel i deštník, protože všechen ten nečas a průtrže mračen, co byly nad zbytkem republiky, se nám zcela vyhnuly.

Ráno se nám protáhne do poledne, kdy opouštíme hrad a cestou přes Ostré se zastávkou na oběd ve Výletní kavárně pod Kalvárií, se vracíme do Úštěka na vlak. Za námi (nejspíš na hradě) bouří a obloha zlověstně temná, ale na nás nepadne ani kapka!

INFORMAČNĚ TECHNICKÉ OKÉNKO:

Zřícenina hradu Helfenburk

 

mapa: tady

GPS: N 50°34.75348′, E 14°23.03160′

info o hradu: tady

nocování: hrad spravuje spolek Hrádek, případný kontakt poskytnou na IC v Úštěku – mk.ustek@tiscali.cz

Nocleh na hradě Helfenburk Read More »

S DĚTMI POD ŠIRÁKEM

„A mami, sbalilas ten širák? Máme ho s sebou?!“

Loni nám nocování pod širým nebem překazila ne úplně přesná předpověď počasí, když tvrdila, že pršet bude až od osmi ráno. O půlnoci nám úplně nepřišlo, že by bylo už osm.

Letos jsem si vyhlédla rozhodně zajímavější plácek pro nocování, než je naše zahrada! Kopec s výhledem kolem dokola, placičkou pro spaní na vrchu. A pro případ nepřízně počasí s autem zaparkovaným celých 200m pod kopce!

Počkala jsem tedy, až pantáta pořeže všechny ty popadané uhynulé větve našeho javoru, co se nám válely přes příjezdovou cestu. Místo jedné jich bylo nakonec asi dvacet, ale dočkala jsem se! Zmoženého pantáty (protože venku asi tak 50 stupňů) jsem se zeptala, jestli teda jedem? Hm, hm… vytáhli jsme oba telefony a jali se kontrolovat všechny dostupné aplikace s předpovědmi počasí, které vlastníme. 

„Tak to risknem?“ „Tak jo, ale fofrem, abychom ještě ten západ slunce stihli!“ Napakovali jsme fofrem všechny spacáky, karimatky, polštářky, čaj do termosky, mléko a vařič na ráno, ještě rychle namlít kafe a šup cestou do Lidlu pro něco k večeři.

„Už tam budeeeeem!!! Já mám hlad!! Už jsme tam? Já chci už jíst!!!“ Neměli s námi slitování!

Zaparkovali jsme auto a vyběhli 200 metrů na vrcholek, abychom akorát stihli poslední skok sluníčka za obzor. Tedy jak kdo. My, kdo jsme doprovázeli a snaživě postrkovali ty s těmi nejkratšími nožkami kupředu, jsme na vrcholku už ze sluníčka nezahlédli nic. Naštěstí se cestou nahoru udělala výhledová skulina v roští, tedy i já jsem z toho západu slunce něco měla. Fku to bylo samozřejmě  všechno fuk.

Ustlali jsme si na vršku, povečeřeli, přinutili po setmění rozverné mladíky spát (pokud možno na svých karimatkách a uvnitř spacáků) a s notnou dávkou obav jsme pozorovali neustále se rozsvěcující oblohu v dálce za Dubou. Vítr dul naštěstí úplně z jiného směru, kde bylo nebe jasné. Ano, vítr dul! Přestože bylo přes den naprosto tropicky a bezvětrno, tady na tom našem malém kopečku fičel fujavic docela mocně. Vytvořili jsme si hradbu z batohů, ale co moje nebohé dutinky? Přípravu jsem podcenila a když jsem se v těch 35 stupních balila, kulicha nebo alespoň čelenku si nesbalila. Ale já jsem naštěstí děvče vynalézavé a z Fkových kalhot od pyžama jsem si na hlavě vyrobila frčkou čepičku a bylo dobře.

Bylo dobře asi tak do jedné v noci, kdy jsem se vzbudila a před očima mi blejskala bouřka s intenzitou stroboskopu. Safra! Už je čas na paniku a ústup?? Stále však foukalo opačným směrem a podle radaru byla jediná bouře v tomto směru až někde u Lipska. Tak snad přežijeme.

Přežili jsme!

S DĚTMI POD ŠIRÁKEM Read More »